Původní budova Městské spořitelny Vsetín :

Roku 1938 byla postavena jako moderní bankovní dům. I dnes zde nadále sídlí finanční instituce. Zlaté Mince - Numismatika. Největší prodejce numismatiky a investičního zlata v Čechách.

Městská spořitelna - funkcionalistická budova navržená pro tehdejší Městskou spořitelnu předními moravskými architekty Ludvíkem Hilgertem a Antonínem Tenzerem, byla postavena roku 1938.

Stavba ve vyspělém funkcionalistickém stylu. V hlavním průčelí s pásovými okny se uplatňuje prosklená stěna hlavní haly. Nebezpečí záplav z blízké řeky Bečvy vedlo k netradičnímu řešení, kdy provozní místnosti spořitelny jsou umístěny až v 1. patře. Přízemí bylo využito pro obchody. Ve vyšších patrech byly umístěny byty.

Velkou péči věnoval Hilgert také interiérům budovy.

Významný pražský architekt Ludvík Hilgert byl žákem Josipa Plečnika na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Později získal za své architektonické dílo rovněž čestný titul ing. arch

Funkcionalismus je architektonický sloh, který lze shrnout jednou větou takto: Forma následuje funkci. Funkcionalistické budovy jsou velice strohé, avšak ne neumělecké. Od konce 20.let do konce 70. let 20. století byl vedoucím architektonickým slohem.

Na podzim r. 1936 vypsala spořitelna na svou novou budovu na Dolním náměstí užší soutěž. Zúčastnilo se jí 5 architektů. Staveniště je řadové, poměrně úzké (29 m), do dvora se ještě více zužující, se spodní vodou 1,6 m pod terénem v blízkosti řeky Bečvy, která se za jarních a letních přívalů vylévá z břehů. To dalo směrnice pro disponování provozních místností spořitelních v mezaninu. Na rozdíl od jiných projektantů, kteří řešili spořitelní hallu jako přízemní dvorní trakt s horním osvětlením, s poměrně nákladnou konstrukcí a nedostatečným osvětlením přilehlých místností, je řešen realisovaný projekt z větší části jako dvoutrakt, z menší jako trojtrakt. Tím bylo dosaženo jasné disposice a bezvadného provozu spořitelních místností i bytů. Vzácným pochopením zástupců spořitelny a hlavně jejího ředitele bylo autoru umožněno vytvořiti budovu podle vlastních představ a ez ovlivňování práce, což bývá řídkým zjevem. Disposice spořitelních místností se liší v několika detailech od obvyklých řešení takových ústavů: bylo použito jednoho schodiště pro obecenstvo, které od mezaninu (poloviční šíři) pokračuje jako bytové, a to jednak z ohledů úsporných, jednak podle toho názoru, čím je schodiště ke spořitelním místnostem frekventovanější (v době mimoúřední), že tím je hlavní vstup do spořitelny hlídanější. Společným schodištěm se dosahuje zároveň požadované diskrétnosti klientely na venkovském městě to je v tomto případě ještě zdůrazněno zasunutým vstupem v pasáži, v němž výkladce a obchody. Všechny místnosti spořitelny i se zasedací místností a tresorem (jenž je v těsném sousedství pokladníka) jsou v jednom patře.

Ludvík Hilgert

Ludvík Hilgert se narodil 24.9.1895 v Kyjově a zemřel 29.8.1967 v Praze. Jeho otec byl sklářském dělníkem. V Kyjově vychodil obecnou školu a nižší gymnázium. Dva roky se učil zedníkem. Na podzim r. 1915 odešel do Prahy na vyšší průmyslovou školu, kde maturoval v únoru 1917. Po odborné praxi vstoupil na podzim r.1918 do speciální Školy architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze k prof. Plečnikovi. Zde absolvoval r.1921. V letech 1925 a 1924 byl zaměstnán ve studijní kanceláři Státní regulační komise pro Prahu a okolí. Od r. 1924 je samostatnými projektantem. Byl členem Federace architektů (nějaký čas i předsedou). Vedle Slovácka, Valašska a Vysočiny působil také v Praze. Zaměřoval se především na školské stavby. Je považován za představitele tzv. emocionálního funkcionalismu