Ze světa kovových známek (21) Známky s letopočtem
Pomineme-li psí známky, které se každoročně měnily a měly proto vyražený rok platnosti, lze konstatovat, že od XIX. století jsou české účelové známky většinou nedatované.
Když je letopočet vzácně uveden, nemusí být rokem ražby, jak je tomu u mincí, ale je připomínkou významného milníku v historii vydavatele ražby. Měl zejména u podniků poukazovat na letitou tradici a byl tak reklamním prostředkem a nástrojem v konkurenčním boji. Uveďme zde několik příkladů datovaných známek, které splňují výše uvedené charakteristiky nebo jsou něčím pozoruhodné.
Letopočty na ražbách konzumních spolků a spotřebních družstev jsou zpravidla spojené s rokem založení organizace. Nejinak tomu je u známek organizací a firem. Ročník 1904 na známkách Dělnického konzumního spolku v Kostelci, německy Weisskircher Arbeiter Consum Verein (W. A. C. V.), připomíná rok ustavení této podpůrné organizace (obr. 1). Rok založení měšťanského střeleckého sboru Jablonce nad Nisou připomíná mosazná známka na pivo s vročením 1760, uveřejněná v M+B 3/2011 str. 16. Letopočet 1828 nad literami VW na firemní známce Vítkovických železáren (obr. 2) je rokem založení podniku. Známka, jejíž účel ani způsob užití nejsou známé, se provedením hlásí do první poloviny XX. století. Lze se proto domnívat, že letopočet se mohl začínat uvádět v době stého výročí podniku a stal se později součástí firemního loga.
Datované peněžní známky Novokdyňské přádelny akc. spol. (obr. 3–4) jsou známé ve třech hodnotách1. Zatímco nejnižší nominál 5 má letopočet 1928, druhé dva vročení 1923. Nechce se věřit, že by výrobu hodnoty 5 dělilo od zbývajících pět let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK