KORUNOVACE FERDINANDA II. ŠTÝRSKÉHO
na českého krále v roce 1617
V českých dějinách patrně není mnoho postav, které by měly tak špatnou pověst jako Ferdinand II. Při vyslovení jeho jména jako temná ozvěna zazní: Bílá hora, poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, emigrace, protireformace, úplný rozvrat měny – mincovní úpadek (tzv. kalada), třicetiletá válka, zánik české samostatnosti, období temna. Osobně to prý nebyl zlý člověk. Jeho zpovědníci a dvořané chválili jeho shovívavost ke služebnictvu, štědrost k rádcům, manželskou věrnost, lásku k dětem, pobožnost a skromnost. Na druhou stranu však podepisoval rozsudky smrti, dekrety o konfiskaci, patenty, které vyhnaly desetitisíce lidí z domova do emigrace. Byl ochoten schválit či podniknout téměř cokoli, pokud měl pocit, že je to nutné pro spásu jeho duše. Ne nadarmo se Ferdinand stal idolem protireformace. Takového muže přijali čeští stavové před 400 lety v roce 1617 za českého krále.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
NÁRODNÍ BANKA ČESKOSLOVENSKÁ 90. výročí vzniku
Vyhlášením nezávislosti přestala Rakousko-Uherská banka (RUB) vykonávat funkci emisního úřadu na odtrženém území Slovenska a Českých zemí.
Plynulost peněžního oběhu v prvních letech zajišťoval Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF), který byl následně roku 1926 nahrazen nově vzniklou Národní bankou Československou, jejíž devadesáté výročí vzniku si letos připomínáme.
Rakousko-Uhersko se koncem, války stále více potýkalo nejen s narůstajícím množstvím nekrytého oběživa, ale i vysokým zadlužením. Pro krytí vládních výdajů byl stát nucen stáhnout z RUB nejen většinu zlatých zásob, ale díky válečným půjčkám vzrostl i dluh vlády u domácích a zahraničních věřitelů. Celkem došlo k emisi 21 válečných půjček, z nichž 8 bylo rakouských a 13 uherských o celkové hodnotě 54 mld. K. Určitý problém představoval mimo jiné i dluh na devizovém trhu vůči zahraničním věřitelům, které rovněž po zániku Rakousko-Uherska přešly na nástupnické státy. Uvolněná měnová politika měla dále za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad1 Rakousko-Uherské banky 1,589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během pouhých čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK