Sovereign nenosí v kapse jen piloti Air Force
V roce 1816 bylo zlato ve Velké Británii uzákoněno jako jediná míra hodnot. Pro částky vyšší než dvě libry se legálním platidlem staly zlaté mince.
V návaznosti na tento zákon bylo v roce 1817 započato s ražbou zlaté mince nazývané sovereign. Sovereign váží téměř osm gramů, z toho 7,32 gramů tvoří zlato. Na líci je vyražena podobizna vládnoucího monarchy, na rubu svatého Jiří. Až do první světové války byla tato mince používána ve Velké Británii jako běžný platební prostředek.
Až do dnešních dnů byla vyrobena více než jedna miliarda kusů těchto mincí, z toho téměř 488 miliónů kusů v Austrálii ještě v dobách, kdy tento kontinent byl britskou kolonií. Britský sovereign má za sebou také vzrušující vojenskou historii. Po celá desetiletí byly tyto mince všeobecně uznávány jako emergency money, tj. peníze pro přežití. Mince sovereign byly součástí balíčků na přežití jak u spojeneckých pilotů ve druhé světové válce, tak i u amerických pilotů operujících nad Irákem.
Dnes může tato mince přinést štěstí i Vám.
Heraldika na mincích a medailích (4)
Renesance - čas změn
Renesanční výtvarné umění bývá obecně považováno za jeden z vrcholů evropské kultury. Když se však zeptáme na toto období heraldiků, budeme překvapeni. Renesanční heraldiku považují ve srovnání s gotikou za krok zpět, pokud ne rovnou za úpadek. Rozpor mezi oběma pohledy je zjevný a zaslouží si naši pozornost.
Někdy po roce 1421 šli úzkou uličkou středověké Florencie dva umělci zcela ponořeni do odborné debaty. Starší z obou, architekt Filippo Bruneleschi, předvedl před chvílí sochaři Donatellovi svou právě dokončenou novostavbu. Nešlo o palác nebo chrám, ale o městský nalezinec Ospedale degli Innocenti. Donatella uchvátil civilně působící horizontální objekt, respektující lidské měřítko, se vzdušnou sloupovou arkádou. Bylo to něco úplně jiného, než jak se stavělo dosud. Architekt i sochař tušili, že se na obzoru právě objevily kontury nového slohu. Žádný sloh nevznikne samozřejmě ze dne na den. Také renesance se připravovala víc než sto let v jednotliv ých dílech inspirovaných antikou a humanismem. V první polovině 15. století se snahy o něco nového materializovaly v jednotný sloh, který po architektuře ovlivnil všechny obory umění. Malíři se učili perspektivě, spolu se sochaři studovali anatomii a kreslili podle modelu. Gotickou stylizaci postupně nahrazoval realismus programově opřený o nově objevované a oceňované antické plastiky a reliéf y. Renesanční umělec v ystoupil ze středověké anonymity, měl najednou tvář a jméno.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.