PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (6)
Chrám opeřeného hada v Teotihuacanu
V tomto dílu se spolu vydáme na druhý konec světa do období předkolumbovské civilizace, do centrální části Mexika. Ústředním motivem bankovky na reversní straně je pyramida v Teotihuacanu zvaná Chrám Quetzalcoatl, nebo chcete-li Chrám Opeřeného hada. Nachází se v centrálním Mexiku a stáří je datováno mezi 150 až 200 nl. U tohoto historického komplexu se dodnes pořádně neví, kdo jej postavil. V úvahu tak připadají Toltékové, Otomíové či Totonakové.
Motiv pyramidy byl na mexických bankovkách již jednou použit a jednalo se o nominál 1000 pesos z období let 1941-45. V tomto případě se jednalo o pyramidu z komplexu Chichen-itza. Byla zasvěcena stejnému bohu jako druhá pyramida, které se týká tento článek. K chrámu, kter ý je zobrazen v ýše na bankovce, se přesuneme na západ do komplexu Teotihuacan. Z tohoto komplexu se zaměříme na třetí největší pyramidu zvanou dle aztéckého božstva Quetzalcoatl. Mezi Aztéky byl Quetzalcoatl spojen s bohy větru, planety Venuše, svítání, obchodníků a umění, řemesel a znalostí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK