Mincovna



Mincovní etue VOLTERRA

Mincovní etue v mahagonovém provedení.

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

Depot mincí
a slitkového stříbra z Radíkovic

Na poli u obce Radíkovice, která se nachází přibližně 10 km západně od Hradce Králové, došlo na konci listopadu 2011 k objevu první části hromadného depotu brakteátových a denárových mincí a slitkového kovu. Nálezce si svůj objev nenechal pro sebe, ale poctivě jej nahlásil v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Díky tomu se radíkovický depot nezařadil do skupiny nálezů, jež byly zatajeny a následně nezřídka rozprodány, jak nás o tom příležitostně informují sdělovací prostředky.

Protože mince byly rozvlečeny na větší ploše, proběhl na nálezové lokalitě po ohlášení opakovaně průzkum za pomoci detektoru kovů. Při těchto dohledávkách byly nalézány další ražby. Zároveň zde proběhl sběr nemincovního materiálu a ze zkoumané plochy bylo shromážděno mj. přes 1300 zlomků keramiky. Depot je v současné době uložen v numismatické sbírce královéhradeckého muzea (354 invent. čísel; N/N 22346 až N/N 22634 a N/N 23052 až N/N 23116) a ostatní artefakty jsou součástí jeho sbírky archeologické.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.



Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit, které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.

Nejprve úřady Třetí říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce 1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.

Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012