ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (34) Známky na železnici II.
V předchozí části byly popsané známky železničních konzumů či družstev a potravních skladů.
Do okruhu známek na železnici patří rovněž ražby, jež vydaly organizace související s jejím provozem nebo na ni navazující.
Zajímavou skupinou známek ze železničního prostředí jsou ražby výtopen, čili dodavatelů tepla pro nádraží a železniční depa. Jde většinou o známky na nápoje, což nepřekvapuje vzhledem k horkému prostředí, v němž se zaměstnanci pohybovali. Výtopnu rakouské státní dráhy pravděpodobně v Nuslích, která byla vybudována v režii státních drah v 80. letech XIX. století, připomíná zinková ražba na ½ litru piva (obr. 1). Možná stejný železniční objekt v jiné době pod změněným názvem vydal v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava peněžní známku s hodnotou 10 do podnikové jídelny (obr. 2). Výtopnu železniční stanice Plzeň zastupují známky pro potřeby závodní kuchyně (obr. 3). Dvojjazyčná legenda a užitý kov nasvědčují ražbě z válečného období. Známky razily také železniční opravny a dílny. Dílnám v Praze-Bubnech bývá s otazníkem přidělována známka s okřídleným kolem na líci a hodnotou 201 v perlovém kruhu na rubu (obr. 4).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK