PLASTICKÝ PROUŽEK
Ochranný prvek bankovek
Nejvíce rozšířená forma ochranného proužku, který se na bankovkách nalézá, je kovový ochranný proužek. V některých případech může být místo metalizovaného materiálu použitý plast. Proužek, jak víme, je možné rozdělit na intermitentní nebo kompaktní. Obě varianty ochranných proužků se dále rozdělují na proužek s mikrotextem nebo proužek b. Jako mikrotext je nejčastěji používána číselná podoba nominální hodnoty konkrétní bankovky nebo oficiální zkratka (nejčastěji z anglického překladu) emitující centrální banky. Mikrotext vzniká tzv. lokální demetalizací konkrétního úseku ochranného proužku. Existuje také častá varianta, kdy se intermitentní charakter proužku při prosvícení bankovky mění na proužek kompaktní.
V posledních letech a emisích bankovek různých států se používá tzv. plastický ochranný proužek. Je potřebné rozlišovat tento plastický proužek podle toho, u jaké bankovky z hlediska jejího charakteru je použitý. Jedná se o plastický proužek použitý u papírových bankovek a plastický proužek vnořený do hmoty bankovek polymerových nebo hybridních. Není zaznamenaný případ bankovky, kdy by byl plastický ochranný proužek použitý u bankovky durasafové. Plastický ochranný proužek může mít v některých případech 3D efekty s kinetickým obrazem, který je patrný při změně úhlu pohledu. Tím nabývá vzhledu metalizované plochy. Tuto variantu tzv. holografického ochranného proužku1 můžeme vidět u některých bankovek Zimbabwe a z poslední doby také u bankovek Venezuely.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
MINCOVNÍ DEPOT Z VAMBERKA
Nová numismatická publikace
Již v roce 1923 došlo v osadě Zářečí, která dnes tvoří část města Vamberk, k nálezu údajně více než tří kilogramů mincí. Depot nalezl pan Josef Poborský během kopání půdy při oplocování pozemku v místech u později postaveného domu č. 610 čili v prostoru poblíž dnešní Janáčkovy ulice.
Zakopány byly v hliněné nádobě a plátěné textilii, ale keramická schránka i textilní obal byly bohužel později zahozeny. Ani mincovní složka se do současnosti nezachovala v celistvosti. Zdá se jako pravděpodobné, že nálezce mince po objevu rozdával či rozprodával zájemcům. Některé ražby se dostaly také do veřejných sbírek. Jednu část souboru získalo tehdy existující muzeum v Kostelci nad Orlicí, jiné mince zakoupilo muzeum ve Vamberku. Za různých okolností byly obě části depotu později předány do dnešního Muzea východních Čech v Hradci Králové. Nyní zde přechovávaný a spolehlivě identifikovaný materiál, který můžeme s tímto nálezem spojit, představuje 2482 mincí. Jedná se především o české bílé peníze Vladislava II. Jagellonského (1471–1516 – 2065 ks, bez padělků a sporných ražeb) a Ludvíka Jagellonského (1516–1526 – 364 ks, bez padělků a sporných ražeb).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK