Fortuna

FORTUNA
Slitky s motivem římské bohyně šťastné náhody - Fortuny (řecké Tyché). Tato bohyně je známá tím, že se usmívá na všechny kdo hledají její přízeň a sype jim z rohu hojnosti. Fortuna nebyla jen kladnou a pozitivní postavou. Jako Fortuna Dubia byla nerozhodná, vrtkavá a nespolehlivá, jako Fortuna Brevis mohla být nevypočitatelná, přelétavá, vrtošivá a nestálá nebo jako Fortuna Mala mohla dokonce škodit a přivádět lidi do neštěstí. Její jméno zřejmě bylo odvozeno od Vertumna, „toho, kdo otáčí rokem“, avšak můžeme najít ještě dřívější odkazy v Ciceronově díle In Pisonem, cca 55 př. n. l. na takzvané kolo osudu (Rota Fortuna) symbolizující nekonečné změny v životě od prosperity až po katastrofu.

JMÉNO FORTUNY
Fortuna, latinsky Fortūna, je římská bohyně osudu, zpravidla šťastného (Fortuna bona), ale také nešťastného (Fortuna mala), která zajišťovala válečné úspěchy, úrodu i plodnost. Byla spojována s nepředvídatelností lidského osudu, ale nebyla chápána jako nepřekonatelná – na rozdíl od osudu zvaného fatum. Byla ztotožněna s řeckou Tyché, od které převzala také atributy: roh hojnosti a kormidlo kterým řídí lidské osudy. Podle tradice byl její kult zaveden třetím římským králem Serviem Tulliem nebo jeho předchůdcem Ancem Marciem. Tomu že nebyla ctěna od nejstarších dob napovídá fakt že neměla svého flamina. Latinské fortūna znamená „náhoda, osud, štěstěna“ a vychází z fors „náhoda, štěstí“ a to snad z praindoevropského *bher- „nést“, ale též „nosit děti“. V latině v tomto případě snad došlo k sémantickému posunu od „nést“ k „to co je přineseno“. Fortuna byla také ctěna s přívlastkem primigenia „prvorozená“ a chápána jako prvorozená dcera Jova.

ROH HOJNOSTI
Roh hojnosti představuje velký blahobyt, nekončící bohatství. Ulomený roh kozy jménem Amaltheia, která je ve starořeckých mýtech zachránkyní nejvyššího boha Dia, jím byl očarován tak, že z něj neustále proudily květiny, ovoce, jídlo, pití a různé jiné drahocennosti. Tato symbolika byla v 18. století nahrazena moderním pojetím. Roh hojnosti je vyobrazován jako nevyčerpatelný zdroj zlatých mincí...

FORTUNA
Fortuna byla ctěna pod mnohými přízvisky jež odráží její širokou funkci a různé skupiny obyvatelstva jež se k ní obraceli. Jako Publica „veřejná“ nebo PRQ – Populi Romani Quiritium chránila celý římský národ, ale byla známa také Fortuna Virinalis „mužská“, jež chránila muže, a Fortuna Muliebris „ženská“, jež chránila matrony, které se provdaly jen jednou. Pod různými přízvisky chránila i společenské třídy, například jako Patricia „patricijů“ nebo Libera „svobodných občanů“ i věkové skupiny – Virginalis „panenská“ nebo Liberum „dětská“. „Své“ Fortuny měli i rody a jednotlivci, soukromé pozemky, vojenské oddíly, řemeslnická kolegia nebo mezníky v životě. Jako Fortuna Ceres byla vzývána jako dárkyně úrody, jako Annonaria zajišťovala přísun obilí, jako Victrix „vítězná“ vítězství v bitvě a jako Tranquilla „klidná“ byla ctěna jako dárkyně klidné plavby a uctívána v přístavech společně s Portunem. Se vznikem císařství se objevila Fortuna Augusta, ochránkyně císařského domu, a po návratu císaře Oktaviána z války s Parthy v roce 19 př. n. l. také Fortuna Redux „návratu“ jež byla vzývána když císař odcházel do války a na jejíž počest byla ustanovena slavnost Augustalia během které pontifikové a vestálky obětovali za císařovo zdraví. Zvláštní Fortunou byla Fortuna Primigenia „prvorozená“ z Praeneste, kde měla svoji věštírnu kde chlapec vytahoval z urny věštby zaspané na dubových kolích. Mezi další tituly Fortuny náleží: Blanda „vlídná“, Obsequens „přívětivá“ Dubia „nejistá“ - Brevis „krátká, pomíjivá“ - Stata, Malens „stálá“ - Comes „průvodkyně“

Fortuna přetrvala v evropské myšlení i po nástupu křesťanství jako personifikace Štěstěny. V 6. století filosof, teolog a politik Boëthius sepsal spis Útěcha filosofie, když byl poslán na smrt, v němž diskutuje mj. o tom, zda je osud člověka v rukou Štěstěny či osudu a dochází k závěru, že i náhodné události jsou součástí božího plánu, který člověk nevidí jasně a kterému by neměl vzdorovat, neboť i nepříznivé okolnosti člověka mohou přivést k nejvyššímu dobru, jímž je Bůh sám. Boëthiovo dílo bylo ve středověku velmi rozšířené. Všudepřítomné zobrazení kola osudu (Rota Fortuna) se objevuje po celý středověk a bylo také přímým odkazem druhé Boethiovy knihy Consolation. Kolo se ztvárňuje v mnoha případech od malinkých miniatur v iluminacích a rukopisech až po obrovská barevná skleněná okna v katedrálách, podobně jako například v Amiens. Dáma Fortuna je obvykle představována v nadživotní velikosti, aby se zdůraznila její důležitost. Kolo osudu má obvykle čtyři stupně života, se čtyřmi (nebo více) znázorněnými lidskými postavami. Vlevo je obvykle napsáno regnabo (měl bych vládnout), nahoře regno (vládnu) a postava má na hlavě královskou korunu, dále pak sestupně vpravo regnavi (vládl jsem) a ten nejníže vespod umístěný jedinec je označen sum sine regno (nemám žádné království). Fortuna jako žena kolem otáčí. Angelo Bronzino: Obraz Štěstěny (1564), Uffizien (Florencie) Středověké líčení Fortuny zdůrazňovalo její dualitu a nestabilitu jako dvě tváře bok po boku, podobně jako byl zobrazován římský bůh začátků a konců Janus. Jedna tvář se směje, druhá mračí; jedna polovina tváře je černá, druhá bílá; může být slepá se zahalenýma očima, ale bez vah, slepá ke spravedlnosti. Příležitostně nám může její temperamentní oblečení a nebojácná nemravnost připomínat prostitutku. Byla spojována se symbolem jídla a rohem hojnosti (lat. cornu copiae), kormidlem lodi, koulí nebo kolem. Cornucopia znamená, že hojnost přetéká, kolo kormidelníka manévruje osudem, koule je symbolem šance (komu se dostane štěstí nebo smůla), a kolo osudu symbolizuje že štěstí nebo smůla nikdy netrvá věčně.
Fortuna, detail.
Tadeusz Konicz

Fortuna
Tadeusz Konicz

FORTUNY
Fortuna Annonaria Fortuna ročních období
Fortuna Augusta Fortuna vznešená
Fortuna Balnearis Fortuna lazebnická
Fortuna Belli Fortuna válečná
Fortuna Brevis Fortuna nepatrná, krátká
Fortuna Conservatrix Fortuna zachránkyně
Fortuna Dubia Fortuna vrtkavá, nespolehlivá
Fortuna Equestris Fortuna rytířská (na koni)
Fortuna Huiusque Fortuna dnešního dne
Fortuna Mala Fortuna škodlivá, nešťastná
Fortuna Muliebris Fortuna ženská
Fortuna Obsequens Fortuna poddaná
Fortuna Primigenia Fortuna prvorozená
Fortuna Privata Fortuna jednotlivce
Fortuna Publica Fortuna státní
Fortuna Redux Fortuna přinášející bezpečný domov (přivádějící zpět)
Fortuna Respiciens Fortuna těch, kdo se ohlížejí
Fortuna Romana Fortuna Římská
Fortuna Victrix Fortuna vítězná
Fortuna Virilis Fortuna mužská
Fortuna Virgo Fortuna panenská


TYCHÉ lat. FORTUNA.
Tyché, dcera Zeva a Thetydy, jest bohyně náhody a štěstí. Od jakživa domnívá se člověk, že náhoda má velký vliv na působení jeho a říká proto : „náhoda má 'své právo." Římané a Řekové si tuto „náhodu" znázornili, a tím povstala bohyně Tyché lat. Fortuna. O bohyni této se myslelo, že ona řídí „náhody" tyto, a proto ji vyobrazovali, jak drží v rukou veslo života anebo stojí na kouli, kteráž jest znamením vrtkavosti osudu ; jako blahodějná dárkyně štěstí nosí Amalthein roh, roh hojnosti. Ctěna byla jak v Řecku tak u Římanů všeobecně; především ale vzývali ji snoubenci.