HISTORIE MINCOVEN V PRAZE
Pražská mincovna a.s.
2011
Historie pražských mincoven.
Pozn: Novodobá Pražská mincovna není
právním nástupcem zaniklých pražských mincoven.
Právo razit mince náleželo v dávné minulosti panovníkovi a mince byla považována za jeho majetek. Mincovnictví tehdy patřilo k jeho výsadním právům, tedy regálům a zahrnovalo i právo kontroly nad jakostí mince a řízení oběhu mincí. Mincovní regál spravoval královský mincmistr.
Od 10. do 13. století bylo na našem území několik mincoven. Avšak ta pražská patřila k nejdůležitějším v Čechách.
Pražská tradice ražby mincí je starší než tradice kremnická (1328) nebo vídeňská (1194), Praha se však na rozdíl od těchto měst nemůže chlubit nepřetržitou činností. V její tisícileté historii se střídala období ražby slavných mincí s dlouhými přestávkami, kdy byla mincovna uzavřena. Střídali se také zřizovatelé pražské mincovny a měnila se i místa jejího působení.
Nejstarší etapu pražské mincovní produkce reprezentují ražby z druhé poloviny 10. století až počátku 11. století. Ačkoliv až do konce 13. století bylo postavení mincovny v Praze nepochybně důležité, nelze tamní produkci spolehlivě identifikovat. Na počátku 11. století totiž z českých denárů mizí označení mincoven.
Počátek ražby pražských grošů roku 1300 se mohl odehrát v Praze, jak tomu sám název nasvědčuje. Právě slavné pražské groše Václava II. byly po všech stránkách vrcholem mincovního umění své doby, především úrovní ražby. Centralizace českého mincovnictví a zavedení pražského groše v roce 1300 však v důsledku znamenaly přenesení mincovní činnosti do Kutné Hory a ukončení ražby mincí v Praze.
Avšak již okolo roku 1325 byla v Praze ražba obnovena. V Praze byly raženy i první české zlaté mince – floreny (1325). K jejich ražbě z domácího, v Čechách vytěženého zlata si Jan Lucemburský přizval odborníky z toskánské Florencie. Ražba těchto mincí podléhala přímo královské komoře a byla soustředěna do Prahy. Vydatnost produkce mincovny v Praze prudce vzrostla za vlády Karla VI., který nechal zavřít mincovny v Kutné Hoře a Jáchymově.
K obnovení pravidelné ražby zlaté mince došlo v Praze ještě jednou za vlády Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka I. Jagellonského. Kontinuálně pokračoval v ražbě zlatých dukátů také Ferdinand I. Právě za jeho vlády, v roce 1539, byla v Praze obnovena také pravidelná ražba stříbrné mince, která s řadou přestávek přetrvala až do roku 1856.
V roce 1927 se začalo pracovat na projektu nové mincovny v Praze. Tento projekt byl nicméně zrušen a československé mince byly raženy ve slovenské Kremnici. Praze mincovnu později nepřála ani protektorátní vláda. Po odtržení Slovenska mince razila továrna na kovový nábytek Vichr a spol. v Lysé nad Labem. Po dalším rozdělení Československa v roce 1993 nebyl v hlavním městě prostor pro stavbu mincovny nalezen. Nová mincovna tak v časové tísni vznikla na základech podniku s bižuterní tradicí v Jablonci nad Nisou.
Právo razit mince náleželo v dávné minulosti panovníkovi a mince byla považována za jeho majetek. Mincovnictví tehdy patřilo k jeho výsadním právům, tedy regálům a zahrnovalo i právo kontroly nad jakostí mince a řízení oběhu mincí. Mincovní regál spravoval královský mincmistr.
Od 10. do 13. století bylo na našem území několik mincoven. Avšak ta pražská patřila k nejdůležitějším v Čechách.
Pražská tradice ražby mincí je starší než tradice kremnická (1328) nebo vídeňská (1194), Praha se však na rozdíl od těchto měst nemůže chlubit nepřetržitou činností. V její tisícileté historii se střídala období ražby slavných mincí s dlouhými přestávkami, kdy byla mincovna uzavřena. Střídali se také zřizovatelé pražské mincovny a měnila se i místa jejího působení.
Nejstarší etapu pražské mincovní produkce reprezentují ražby z druhé poloviny 10. století až počátku 11. století. Ačkoliv až do konce 13. století bylo postavení mincovny v Praze nepochybně důležité, nelze tamní produkci spolehlivě identifikovat. Na počátku 11. století totiž z českých denárů mizí označení mincoven.
Počátek ražby pražských grošů roku 1300 se mohl odehrát v Praze, jak tomu sám název nasvědčuje. Právě slavné pražské groše Václava II. byly po všech stránkách vrcholem mincovního umění své doby, především úrovní ražby. Centralizace českého mincovnictví a zavedení pražského groše v roce 1300 však v důsledku znamenaly přenesení mincovní činnosti do Kutné Hory a ukončení ražby mincí v Praze.
Avšak již okolo roku 1325 byla v Praze ražba obnovena. V Praze byly raženy i první české zlaté mince – floreny (1325). K jejich ražbě z domácího, v Čechách vytěženého zlata si Jan Lucemburský přizval odborníky z toskánské Florencie. Ražba těchto mincí podléhala přímo královské komoře a byla soustředěna do Prahy. Vydatnost produkce mincovny v Praze prudce vzrostla za vlády Karla VI., který nechal zavřít mincovny v Kutné Hoře a Jáchymově.
K obnovení pravidelné ražby zlaté mince došlo v Praze ještě jednou za vlády Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka I. Jagellonského. Kontinuálně pokračoval v ražbě zlatých dukátů také Ferdinand I. Právě za jeho vlády, v roce 1539, byla v Praze obnovena také pravidelná ražba stříbrné mince, která s řadou přestávek přetrvala až do roku 1856.
V roce 1927 se začalo pracovat na projektu nové mincovny v Praze. Tento projekt byl nicméně zrušen a československé mince byly raženy ve slovenské Kremnici. Praze mincovnu později nepřála ani protektorátní vláda. Po odtržení Slovenska mince razila továrna na kovový nábytek Vichr a spol. v Lysé nad Labem. Po dalším rozdělení Československa v roce 1993 nebyl v hlavním městě prostor pro stavbu mincovny nalezen. Nová mincovna tak v časové tísni vznikla na základech podniku s bižuterní tradicí v Jablonci nad Nisou.
Držitelem prastarého královského regálu (práva vydávat mince) však dnes není přímo mincovna, ale výlučně centrální banka. Různá místa, domy a paláce, jejichž historie je obrazně řečeno poznamenána činností mincovny nalezneme po celé Praze.
Nejstarší pražská mincovna byla pravděpodobně na Pražském hradě poblíž 3. nádvoří. Není však vyloučeno, že se první mince razily v podhradí u Malostranského náměstí a poté se teprve začalo razit na Hradě. Její činnost dokládají mince s označením a místa ražby PRAGA CIVITAS (město Praha).
Dílna z podhradí se nejspíš přestěhovala na Vyšehrad, kde po určitou dobu pracovala. Jsou to nakonec právě denáry (dobové mince) ze zdejší přemyslovské mincovny, které přinášejí svými opisy první písemné svědectví o existenci Vyšehradu. V této mincovně vzniklo v letech 992 až 1012 na dvaatřicet typových variant českých denárů. Většina vyšehradských denárů má na lícní straně jméno panovníka (obvykle BOLEZSAV nebo BOLEZLAUS), za kterým následuje titulem DVX. Nejčastěji je uvedeno BOLEZSAV nebo BOLEZLAUS. Na rubové straně bývá vyznačeno místo ražby VAISGRAD, VSIGRAD nebo VITTEGDAD. Pro vyšehradskou mincovnu je charakteristické používání slovanských výrazů namísto obvyklých latinských.
Rozlehlá budova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu stojí na místě, kde byl ve 14. století dvůr české královny, který se tak nacházel v bezprostřední blízkosti Králova dvora. Po smrti krále Václava IV. sídlo při cestě z bohatých kutnohorských stříbrných dolů koupila staroměstská obec a upravila je na mincovnu, která zanikla v roce 1434; znovu obnovena byla roku 1539.
Palác mincovny v Praze byl postaven po roce 1755 na místě tří středověkých domů v Celetné ulici nejvyšším mincmistrem hrabětem Františkem Josefem Pachtou z Rájova podle plánů A. Kuntze. V roce 1784 ukončila mincovna na příkaz císaře činnost. Zařízení bylo přeneseno do domu bankální administrace v dnešní Husově ulici. Prastarou tradici ražby mincí v Praze chce v budoucnu obnovit i nově vzniklá Pražská mincovna a.s., založená roku 2011, sídlící v budově Obecního domu.
Doporučujeme:
- Stručná historie mincoven v Praze
- Pražská mincovna a.s. dnes
- Vize Pražské mincovny a.s.
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK