Investiční zlato
Aš

Aš (německy Asch) je město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Je obklopeno ze tří stran Německem (Bavorskem a Saskem).

Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel.

Aš se nachází ve Smrčinách, v západní části okresu Cheb, na historickém území Ašska. Rozprostírá se pod vrchem Háj, v oblasti Ašské vrchoviny, v nadmořské výšce okolo 650 metrů nad mořem. Aš je městem zeleně, obklopena lesy a s množstvím parků. Městské sady Míru jsou klasifikovány jako významný krajinný prvek. Severní okrajovou částí města protéká Ašský potok, který se u Podhradí vlévá do Bílého Halštrova. V Aši také pramení Račí potok (Selbbach), který dále teče do Německa. Aš tvoří jednotný celek se svou místní částí Mokřiny, a s obcí Krásná. Na západní straně města se táhne státní hranice s Německem. Zde se také nachází hraniční přechod Aš-Wildenau (Selb).

V historických dokumentech je Aš nazýván také Ascha, Asche, ale první zaznamenané jméno je Aska. Název města vznikl z německého názvu ryby – lipana (die Äsche), který se objevuje ve znaku města. Někdy je jméno mylně odvozováno od německého slova Asche, což znamená popel. V němčině má název podobu Asch. Tento název byl jako oficiální používán až do konce druhé světové války, později paralelně s českou verzí Aš. V Německu se varianty Asch užívá dodnes (např. na dopravních informačních značkách apod.). Po vysídlení Němců z Československa, bylo rozhodnuto, že obce s německým jménem budou přejmenovány. Aš byla jen jednou ze tří obcí na Ašsku, která měla kromě německého názvu i český. I tak se uvažovalo o přejmenování (jako například u města Sokolov, které se česky dříve nazývalo Falknov nad Ohří). Jedním z návrhů byl název Dukla, který však nebyl realizován, a nakonec městu zůstal název Aš.

V roce 1270 získal ašský kostel řád německých rytířů. Je to také první zaznamenaná zmínka o Aši. Město samotné, je v historických pramenech zmíněno o něco později, v roce 1281, kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburským fojtu Jindřichovi z Plavna. V roce 1331 byla Aš a město Selb zastaveno králem Janem Lucemburským znovu pánům z Plavna, zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo. Neubergové chtěli pravděpodobně mezi lety 1335 až 1355 oddělit Aš od Chebska, protože Chebští páni se dožadovali krále Jana Lucemburského privilegií, podle nichž by k tomuto dojít nemohlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové. V roce 1422 císař Zikmund předal celé Ašsko Zedtwitzům jako mužské léno, čímž bylo definitivně Ašsko odděleno od Chebska, a stalo se fakticky autonomií. Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více jak dalších 500 let. Roku 1629 bylo Ašsko obsazeno císařskými vojsky a zdejší evangeličtí duchovní byli vyhnáni. Avšak vzhledem k zvláštnímu postavení Ašska potvrdil vestfálský mír Ašsko jako protestantské území, nebyla zde provedena rekatolizace, takže Ašsko zůstalo jediným českým územím, kde byl protestantismus nejen povoleným, ale dokonce výhradním náboženstvím, zůstal jím i poté, co část rodiny Zedtwitzů přestoupila ke katolicismu. V roce 1775 bylo Ašsko definitivně připojeno k Čechám, resp. k Rakousku.

Vstup do 21. století znamenal pro město novou stavební éru. V centru města přibylo množství nových, moderních polyfunkčních domů. Mezi lety 2004 a 2009 prošlo město pěti etapami rekonstrukce silniční a parkovací infrastruktury. Byl vybudován ašský obchvat. V roce 2003 byla kompletně rekonstruována budova staré radnice, kam byl následně opět přemístěn městský úřad. V sousedství byl vysvěcen památník vyhořelému evangelickému kostelu, v jehož blízkosti stojí také jediný památník Martina Luthera v České republice. Byly upraveny parky v okolí historické rozhledny na vrchu Háj, i parky ve městě. Menší obchody jsou nahrazovány obchodními domy. V roce 2008 navíc došlo k opravám velkého počtu panelových domů, které pokračují i v roce 2010, a byl vybudován třetí kruhový objezd v centru města, na Goethově náměstí. V letech 2009–2010 byly také vloženy velké investice do revitalizace vrchu Háj a do úpravy Mikulášského vrchu spolu s celkovou rekonstrukcí ašského muzea.

Znakem města jsou tři stříbrní lipani pod sebou (horní dva jsou stejně velcí, nejspodnější je menší), kteří jsou umístěni v modrém štítě (ryba ve vodě). Znak patří mezi takzvané mluvící znaky. Zobrazuje název města, pocházející z německého výrazu pro lipana = Äsche. Oficiální vlajka města je platná od 8. června 2004. Před tím město nemělo sjednocenou vlajku a používalo různé varianty. Současná oficiální ašská vlajka se skládá ze třech bílých vlajících klínů s vrcholy v polovině délky modrého listu. V žerďové polovině se nacházejí tři bílí lipani pod sebou (na rozdíl od znaku jsou všichni tři stejně velcí). Poměr šířky k délce listu je 2:3. Jedna z neoficiálních vlajek vlaje na náměstí v partnerském městě Rehau dodnes.

I když se Aš řadí mezi starší města, nezachovalo se zde příliš historických památek. Nejcennější památkou byl kostel Nejsvětější Trojice, který byl zničen při požáru v roce 1960. O něco později, v 70. letech 20. století, byly téměř všechny historické domy na hlavním, Goethově náměstí, včetně takzvaného ašského špalíčku, strženy. Jejich místa zaplnila většinou panelová výstavba.

Pravidelně se konají letní slavnosti města, Den pro rodinu nebo divadelně-hudební festival Ašlerky. V Aši působí divadelní soubor Podividlo ažažAš. V nedávné minulosti se také v Aši odehrály rekonstrukce některých důležitých historických událostí. Například vstup amerických vojsk do města v roce 1945 ze severu, a poté boj mezi nimi a nacisty na Goethově náměstí. V roce 2008 poté také proběhla rekonstrukce vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Aše. To všechno včetně historické techniky, kostýmů a kulis. V Aši také v několika posledních letech bylo možné zhlédnout úspěšné výstavy automobilových veteránů či historické vojenské techniky, včetně tanků. Ašské muzeum pravidelně pořádá výstavy týkající se Ašska. Dříve v Aši existovala i soukromá galerie Anny Tyrolerové Na Háji, která prezentovala umění ašských tvůrců.
Město Aš