Investiční zlato
Liberec

Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a krajské město Libereckého kraje.

Žije zde přibližně 105 tisíc obyvatel a je tak pátým největším městem České republiky (třetím v Čechách).

Asi na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, resp. z Německa do Polska, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout, a tudíž zde vznikala otevřená tržní obec. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). Roku 1577 povýšil Liberec na město.

Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století s rozvojem textilního průmyslu. Nejprve se původní cechovní výroba přerodila v manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Liberec se tak stal největším manufakturním městem Království českého a jeho důležitost ještě stoupla přeměnou manufaktur na textilní továrny. Na počátku 19. století ve městě vznikla řada reprezentativních budov odpovídajících jeho významu jakožto druhého největšího města Čech. Toto období bylo zlatým věkem města, stavělo se mnoho honosných vil, moderních škol, do města byla roku 1859 zavedena železnice z Pardubic a Žitavy. V této době zde průmyslník Johann Liebieg založil továrnu Johann Liebieg & Comp. (pozdější Textilana). Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně automobilové továrny RAF. Na konci století 19. století byla také postavena nová liberecká radnice a divadlo. Liberec byl převážně německým městem se 7% českou menšinou. Prosperitu ukončila první světová válka. Na místě čtvrti Ostašov tehdy vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.

Jedním ze symbolů města je liberecká radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem stavitele Marcuse Antonia Spazia de Lancia), jejíž půdorys je naznačen v dlažbě náměstí Dr. E. Beneše. Širším symbolem nejen města, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou je také liberecký zámek, vystavěný v 80. letech 16. století Rederny a rozšiřovaný ještě v prvním desetiletí 17. věku včetně zámecké kaple, jejíž dosud dochovaný renesanční interiér patří k nejcennějším sakrálním prostorám ve městě. Nejstaršími dochovanými stavbami jsou tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici z let 1678–1681. Na Zámeckém kopci (375 m n. m.) se nachází zřícenina hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory.

DALŠÍ PAMÁTKY

Městské lázně (Lázně Františka Josefa I.) jsou jednou z nejvýznamnějších památek města Liberce. Liberecký zámek je klasicistní zámek v centru města Liberce. Jeho současná podoba je z 18. století. Dnes je v něm jedna z největších světových expozic a vzorkovnic skleněných výrobků. Liebiegův zámeček je výstavní vila stojící v Jablonecké ulici nedaleko Harcovské přehrady. Kostel svatého Antonína Paduánského v Liberci – Ruprechticích je pseudogotickou sakrální stavbou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Kostel svatého Vincence z Pauly je novorománskou sakrální stavbou z osmdesátých let 19. století. Kostel svaté Máří Magdalény je bývalý kapucínský klášterní kostel. Kostel Božského Srdce Páně je římskokatolická, respektive pravoslavná sakrální stavba. Severočeské muzeum bylo založeno jako nejstarší uměleckoprůmyslové muzeum v Česku, dnes muzeum nabízí i regionální a přírodovědné sbírky.

Rodáci: herec a „král komiků“ Vlasta Burian (1891–1962), herec Oldřich Kaiser (* 1955) a nebo herečka a zpěvačka Olga Lounová (* 1981).

Liberec je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem.
Město Liberec